fretka domácí

To je pořád samá fretka. Fretka sem, fretka tam, ale nikoho nenapadlo, jak se asi musí cítit fretčí kluk. Fretka je označení pro holku, logicky. Ale co takhle nějaké jméno pro kluka? Ha! To nikoho nenapadlo. Já bych byl třeba pro freťáka. Nicméně, já se jmenuji Čumák. Ale na čumáčku mě raději nehlaďte. Proč? Koušu! Jsem totiž masožravec, tudíž když vidím prst, lovím. A proto mě radši podrbejte na té nekousavé půlce. Že na mě máte pár otázek? Sem s nimi!

Jak jsme my, fretky a freťáci, přišli na svět?

Představte si, že moji předci vznikli domestifikací tchoře tmavého. Existují pouze tři domestifikované šelmy – pes, kočka a my, fretky. A samozřejmě také freťáci.

Najdete nás v lese, na poli nebo louce?

Ani v lese, ani na poli a ani na louce. Ve volné přírodě mě nenajdete nikde, uhynul bych hladem nebo následkem nějakého úrazu. Dobrý sluch a čich mi nahrazují špatně vyvinutý zrak.

Fretčí holky a kluci se protáhnou téměř všude!

Svatá pravda! A využívali toho i lidé, původně k chytání a vyhánění myší, králíků a škodlivých hlodavců z nor nebo k protahování lan dlouhým potrubím. Dnes nás chovají jako laboratorní zvíře nebo domácího mazlíčka. Naučím se chodit na záchod stejně jako kočka. A dokonce přijdu i na zavolání jako pes. Denně naspím 16–20 hodin, nejvíce dobrodružství se mnou zažijete večer.