nosál Soňák

Kuk! Já jsem nosál. Přesněji nosál horský! A jmenuji se Soňák. Mám moc rád granulky, banánky a mrkvičku! Uměl jsem si to zařídit a bydlím přímo naproti občerstvení. A tak se mi ještě ani jednou nestalo, že bych od nějakého návštěvníka s mističkou plnou mrkvičky nic nedostal. Ale mám rád i čerstvé masíčko! Třeba kus kuřecího prsíčka nebo kančího zadečku! To se potom olizuju až za ušima!

Dlouhý nosík není na okrasu!

Tedy pokud vám nesluší. Mně třeba sluší moc, ale pravda, že jenom kvůli kráse ho nemám. Můj nosík je pro mě něco jako pro vás lidi vaše oči. Mohu s ním otáčet až o 45 stupňů. To je jenom tak pro představu polovina čtvrtky jednoho kolečka. Ani ocásek nemám pro nic za nic! Pomáhá mi udržovat rovnováhu! Kdybych ho neměl, po každém kroku bych se asi válel na zemi. Až tak je pro mě důležitý!

Takový menší méďa Béďa!

My, nosálové, jsme skutečně takovými malými medvídky. Ve škole nás učili, že jsme medvídkovité šelmy. Ale já tomu učení nikdy moc nedal, a tak mi stačilo si zapamatovat, že jsem vlastně takový malý meďoušek.