To je pořád samá „koza holandská“ nebo „holandská koza“, ale kdo kdy naposledy vyslovil naše jméno celé? Bojím se, že dnes ho už téměř nikdo nezná, což je trochu smutné a je třeba s tím něco udělat, a proto si zapamatujte, že správně se říká „koza zakrslá holandského typu“. Ovšem než vám začnu o našem plemenu povídat, bylo by slušné se nejprve představit – jmenuji se Viktorka.
Mí předci pocházejí z Kamerunu, odkud je dovezli do Holandska, kde jimi v tamějších zoologických zahradách krmili šelmy. Díkybohu si nás lidé ale později velmi oblíbili a s krmením šelem naším masem byl rázem konec.
Nemáme rády samotu, nejraději dovádíme s kamarády ve stádech a pokud to není možné, pak se spokojíme i s menšími skupinkami. Někteří lidé nás chovají jako domácí mazlíčky, a dokonce nás chodí venčit na vodítku podobně jako psy. Jsme velmi přítulné a vděčné za každé pohlazení, bát se nás tedy určitě nemusíte. Já bych například nedokázala ublížit ani mouše! Strach můžete nechat stranou také ve chvíli, kdy byste mi rádi nabídli nějakou dobrotu. Rozhodně vás nekousnu, jsem naučená si vše brát velmi opatrně, maximálně vás lehce oslintám, ale to je jediné, co by se vám během toho mohlo přihodit! Nejraději mám na kolečka nakrájenou mrkvičku, ale nepohrdnu ani sennými granulemi. To vše je k dostání na pokladně Zvířátkova, tudíž nezapomeňte k zakoupeným vstupenkám přihodit nejméně jednu misku mrkve a jeden pytlík granulí. I když být vámi bych ty misky vzala rovnou dvě – spotřeba bude totiž veliká, za to vám ručím!
Související produkty
