adopce nosál Ilona

Ahojky!

Nosálice Ilonka? Tak to jste tu správně! Myslím, že mohu s čistým svědomím prohlásit, že ve Zvířátkově jsem jediná růže mezi trny. Jsem totiž jedinou nosálí slečnou, kterou tam potkáte. Samozřejmě tam mám dva nosálí kumpány – Soňáka a Ryťáka, ale ti dva mají do holčičky hodně daleko!

Z nás tří jsem já ta nejnovější. Proto když se mi něco nezdá, tak hned začnu kvíkat a běžím se chovat do domečku. Občas si spletu banány se židličkou a sednu si do nich. To mám potom zadeček sladký až až. A tak mi nezbyde nic jiného, než si dát po svačince pořádnou sprchu.

Nosál horský? A proč ne třeba mořský?

Tak na tenhle dotaz vám asi úplně nedokážu odpovědět. Samozřejmě, že proto mám své vysvětlení, ale jak moc je správné, to netuším. Moji pradědečkové a prababičky žili v Jižní Americe ještě za dob Vinnettoua. Byli a pořád jsme velmi inteligentní. Tamním obyvatelům jsme se velice zalíbili a některé kmeny si nás ochočily. Má spekulace je tedy taková, že tihle lidé žili v horách anebo jsme k nim z hor přišli my. Proto jsme nosálové horští.

Fionka nebo Ilonka?

Jestli jste slyšeli o nějaké nosálí slečně ze Zvířátkova, která se jmenuje Fionka, pak jste slyšeli o mně. Ale jak je možné, že je ze mě tedˇko Ilonka? Fionka je moje původní jméno, ale Ilonka se mi vždycky líbilo mnohem víc. A tak jsem se nechala přejmenovat. Také tomu hodně pomohla Eliška. To je dcera Aleše a Markéty, kteří se o nás, všechna zvířátka ve Zvířátkově, starají. Eliška tvrdila, že Ilonka je hezčí a navíc se tak jmenuje její kamarádka. A bylo to! Není nad spolehlivého spojence!