adopce mýval Milan Karel

No ale dobrý den!

Mýval Milan Karel se hlásí do služby! Pravda, tady nejsme na vojně, ale stejně se mi tenhle způsob představení moc a moc líbí! Co jsem to zaslechl? Jestli nejsem princ? Nebo nějaká mývalí celebrita? No to tedy nejsem! Jak jste na to vůbec přišli? Aha! Podle mého jména, že ano? Nenechte se zmást, dvě jména mám, to je pravda, ale ne proto, že bych byl nějak slavný nebo urozený. To se jenom lidé nemohli dohodnout, jak mi vlastně budou říkat. Jeden pořád Milan, Milan, druhý zase Karel, Karel, no a nakonec je z toho Milan Karel.

Jestli jsem ale něčím skutečně vyhlášený, tak zajisté tichým a nenápadným odcizováním věcí. To tu takhle ve Zvířátkově byl jednou dětský tábor a děti hrály nějakou hru s barvičkami. Že prý během noci si je některá zvířátka vypůjčila a děti pak běhali po Zvířátkově a hledali je. Já jsem si tehdy údajně vypůjčil oranžovou. Před hrou mi ji jedna vedoucí přivázala na klícku, no a když se tam tak pohupovala ze strany na stranu, tak jsem si řekl, že jim tu hru krapet oživím a tu barvičku jsem si vtáhl dovnitř do pelíšku. To jste měli vidět ten zmatek! Všechny barvičky našli, jenom tu oranžovou ne a ne objevit. No, dopadlo to tak, že mě ti mrňaví uličníci odhalili, naprášili a pak jsem dostal vyhubováno, že prý kazím hru. Takový nesmysl!