adopce surikata Bee

Dobrý den!

Jmenuji se Bee. Jsem takový maličký průzkumník. Jakmile se otevřou dveře do místnosti, kde jsou hlavní vrátka od našeho vnitřního výběhu, nelením a hned vyrazím na průzkumy! A když se nám nese něco dobrého k zakousnutí, vyšplhám po mřížovaných dvířkách a lomcuju s nimi tak dlouho, dokud se neotevřou a v naší mističce nepřistane něco dobrého k snědku. Většinou to jsou kuřecí srdíčka, ale občas je vystřídají červíci, kočičí granule, paprika nebo hroznové víno – pro něj bych se utloukl! Bohužel je ale plné cukru, a tak ho dostávám pouze jednou za čas, a to ještě ve velmi malém množství!

Dejte si pozor na mé drápky a zoubky! Jednou se jeden z mých kamarádů zapomněl a spletl si lidský prst s červíkem. To pak bylo křiku! Přitom to bylo takové malé, nevinné, přátelské hryznutí. Ale co jsem tak pochopil asi velmi bolestivé…

Nicméně než se s vámi rozloučím, rád bych vám povyprávěl o tom, jak vypadá příbytek surikat žijících ve volné přírodě. Jejich podzemní domeček je vlastně takové podzemní bludiště. Může mít dokonce i devět východů! Samičky mají tendenci něco neustále přestavovat, proto nikdy nic nenajdete na původním místě. Ale kdo to všechno tahá? Bingo! Ony to nejsou… Viděli jste někdy Dobu ledovou? Ten díl s dinosaury? A pamatujete, jak tam veveřice nutila svého miláčka stěhovat gauč z rohu do rohu? No, tak takhle nějak to vypadá!