adopce kocour Úďa

Ahoj, ahoj! Jmenuji se Úďa a ve Zvířátkově platím za kočičího tátu. Jak tomu rozumět? Hned vysvětlím! Zdá se, že mým kočičím kamarádům schází jedna vlastnost, a to poměrně dost důležitá – pokud jde o výchovu a vzdělání malých koťat, nejsou vůbec trpěliví! Jinak mají trpělivosti na rozdávání, a to hlavně co se trpělivého čekání na nějaký, náhodou na zem spadlý kus masíčka týká! Ale zpět ke koťatům… Celý den by si jenom hrála anebo jedla anebo spala, ale takhle by to tedy nešlo! Je třeba je důkladně připravovat na budoucí kočičí poslání – na lov myší. Většinou je této dovednosti učí jejich máma, ale ne všechna do Zvířátkova nově příchozí koťátka takovou maminku mají, a tak to musí vzít někdo za ni. Ale ta dnešní mládež je mnohdy velmi, opravdu velmi nechápavá! Na myš koukají, očičkama koulejí, ale ke skoku se neodhodlají, myška využije příležitosti a utíká, co jí nožky stačí. V tu chvíli se za ní musím vydat, donést ji koťatům nazpět, vypustit ji ze svých spárů a trpělivě čekat, dokud nepochopí, co se s takovou myškou obyčejně dělá. Nicméně se tato trpělivost zatím vždycky vyplatila, a to většinou ve chvíli mého největšího zoufalství – když začínám o svých schopnostech dobrého učitele pochybovat, většinou se jeden z mých žáčků vzpamatuje, pochopí, co se od něho žádá, a celou situaci zachrání. Ale řeknu vám, že být učitelem správné techniky lovu myší není tedy rozhodně žádná legrace, ale někdo to tu zkrátka vyučovat musí!