adopce opička Tiara – makak jávský

Ta opička, která se tváří trochu naštvaně, tak to jsem já. Opička Tiara. Přemýšlím, proč jsem nasadila zrovna takovýhle výraz. Možná mi někdo lezl do domečku. To oni takhle moji opečovávatelé občas dělají. Zametou mi, vymění slámu, ustelou postýlku, vymění vodičku, naplní mističku a pak zase odejdou. Vlastně to je taková hotelová služba.

Co nejradši vidím ve své mističce?

Moc vybíravá nejsem. My, makakové jávští, sezobneme všechno – od oříšku, přes křížaly, banán, jablíčko, hruštičku, meloun, papriku, těstovinu až k masíčku. Horší je, že toho sezobneme moc. Ale není to na nás vidět! Taky pravidelně sportujeme, abychom měli štíhlou linii! To se třeba houpeme na houpačce, skotačíme po stromech nebo běháme z jednoho koutu výběhu do druhého.

Není spolubydlící jako spolubydlící

Moje dvě spolubydlící mě trošičku terorizují. Po přestěhování ze Zoologické zahrady Tábor si ze mě udělali něco jako služku a kvůli tomuhle jejich nesmyslnému výmyslu třeba musím jíst jenom na zemi. Jakmile si nějakou dobrůtku vychutnávám na stromě, je zle.

Opička princeznička

Moje jméno znamená v anglickém překladu korunka. Myslím takovou tu korunku, kterou nosily princezny. Takovou bych chtěla mít! Třeba s nějakým diamantíkem nebo rubínkem. To by byla nádhera. Jen si to představte!