Ahoj! Já jsem opička Verunka. Neposedím, nepoležím, stále někde pobíhám nebo si s něčím hraju. Zkrátka jsem jeden velký neposeda! Především jsem ale makak jávský a právě o nás bych vám nyní ráda pověděla pár zajímavostí.
Pocházíme z jihovýchodní Asie, kde obýváme nejrůznější prostředí. Najdete nás v tropických lesích, mangrovových porostech i v blízkosti řek a mořského pobřeží, ale potkat nás můžete i v okolí vesnic nebo zemědělských polí. Jsme výborní lezci a při pohybu ve větvích nám pomáhá dlouhý ocas, kterým udržujeme rovnováhu. Také umíme velmi dobře plavat, a tak se v případě nebezpečí mohou někteří z nás zachránit útěkem do vody.
Pomocí prstů dokážeme uchopit a prozkoumat nejrůznější předměty. Jsme zvídaví a rychle se učíme. Některé populace makaků jávských používají kameny jako nástroje, například k rozbíjení schránek mořských živočichů.
Na některých místech nás lidé dokonce považují za posvátná zvířata! Například na indonéském ostrově Bali žijí naši příbuzní v okolí hinduistických chrámů, kde mají v tamějších náboženských tradicích zvláštní místo. Takové postavení ale všude nemáme. Někteří z nás končí v zajetí a jsou využíváni při laboratorních výzkumech. Ohrožuje nás také úbytek přirozeného prostředí a odchyt z volné přírody.
Teď bych vám ale také ráda pověděla něco o sobě. Každoročně se ve Zvířátkově konají dětské příměstské tábory. Při jedné hře bylo úkolem dětí oběhnout jednotlivá stanoviště, která byla označena krepovým papírem. Jeden takový byl pověšen nedaleko našeho výběhu, kam není možné za běžných okolností z klece dosáhnout. Náhle však začal foukat vítr, fáborku rozpohyboval, v tu chvíli stačilo natáhnout tlapku a fáborek byl náš. Ve chvíli, kdy jsme ho začali podrobněji zkoumat a trhat na malé kousky, nám ho však zabavili.
Související produkty
