adopce opička Verunka – makak jávský

Ahoj!

Já jsem opička a jmenuji se Verunka. Jsem pěkný neposeda – neposedím, nepoležím, pořád něco kutím. Anebo vymýšlím! Většinou nějakou lumpárnu… Ale ze všeho nejraději něco rozšroubovávám. To jediné mě dokáže zabavit klidně i na pět minut! Ale vzápětí už zase skotačím  a přemýšlím, komu bych co vyvedla!

Zpátky do minulosti!

Věřte nebo ne! Kdysi dávno stavěli v Asii našim předkům posvátné chrámy! Tak moc si nás lidé vážili! Dokonce se k nám i modlili! To byly časy! Dnes je ale všechno bohužel úplně jinak – lidé nás chytají, zavírají do klícek, převážejí do laboratoří a testují na nás nově objevené léky…

Pozor na fáborky!

To myslím smrtelně vážně! Každoročně se ve Zvířátkově konají dětské příměstské tábory, děti se o nás, o zvířátka, starají, chodí nás krmit, učí se o nás vše, co dosud neznaly, a samozřejmě také hrají spoustu her. K jedné takové bylo třeba označit každé stanoviště krepákem. Vedoucí jeden takový umístili kousek od našeho domečku. V tu dobu foukal vítr naším směrem, tudíž nebylo vůbec těžké se ke krepáku dostat! Stačilo natáhnout tlapičku a fáborek byl náš! To vám byla zábava! Jako pro krále!