Ahoj! Jmenuji se Karamela a jsem jedním z několika desítek králíků, které byste ve Zvířátkově mohli potkat. Dokonce jsme tu nejpočetnější zvířecí skupinou!
My králíci toho sice moc nenamluvíme, zato si umíme docela dobře popovídat beze slov. Když vycítíme nebezpečí nebo se nám něco nelíbí, hlasitě dupneme zadníma nohama. Takové dupnutí mohou zaslechnout i ostatní králíci a hned vědí, že něco není v pořádku. Hodně toho o naší náladě prozradí také naše uši. Dokážeme s nimi pohybovat a natáčet je za nejrůznějšími okolními zvuky. Navíc nám pomáhají zbavovat se přebytečného tělesného tepla.
Jak naopak poznáte, že máme opravdu dobrou náladu? To vám předvedeme úplně jinou podívanou! Spokojený králík někdy radostí vyskočí do vzduchu, vykopne zadníma nohama, všelijak se při tom zavrtí, či dokonce pootočí.
Slovo „králík“ až příliš nápadně připomíná slovo „král“. Naše české pojmenování má původ ve staré němčině a vzniklo právě kvůli podobnosti tehdejšího označení pro králíka se slovem označujícím krále. Ačkoliv ho naše jméno tak trochu předstírá, královský původ tedy nemáme.
I když mi v žilách nekoluje královská krev, nenosím korunu a nemám žezlo ani královské jablko, ve Zvířátkově si žiju jako královna. Výběh mám sama pro sebe, každé ráno dostanu zásobu jídla, čerstvou vodu, vymění mi podestýlku a pohladí za ouškem. Nevěříte? Tak se přijďte přesvědčit na vlastní oči!













