želva zelenavá Jiřinka

Kdo to tu vystrkuje hlavu z krunýře? Jsem to já, želva Amálka!
Ačkoliv jsem želva suchozemská, neznamená to, že nemám ráda vodu! Já ji ke svému životu dokonce i potřebuju, a to nejenom k pití, ale také ke koupání! Je důležité, abych si ideálně každý den namáčela spodní část krunýře, kterému se odborně říká plastrón. Ptáte se proč? Aby se mi pak snadno chodilo na velkou…
Čím nás, suchozemské želvy, uctít? Masem si nás nezískáte, mnohem raději si dáme nějakou zeleninku, sušené mlíčí, ještě více pak kvítky pampelišky, ale já osobně mám ze všeho na světě nejraději jahody. Nicméně těch mohu sníst jenom trochu, protože kdybych toho sladkého spořádala moc, byla by ze mě za chvíli koule a nevešla bych se do svého krunýřku.
Každá suchozemská želva má ráda teplo. Léto můžeme klidně strávit ve venkovním výběhu, ale v zimě je potřeba nás někam schovat, popřípadě zazimovat. Pokud byste se rozhodli pro první možnost, je třeba nám svítit dvěma speciálními žárovkami, kterým se říká UVA a UVB záření. Z jedné jde světlo, z druhé teplo. Nicméně na letní sluníčko ani jedna z nich stejně nemá!