želva zelenavá Jiřinka

Kdo to tu vystrkuje hlavu z krunýře? Jsem to já, želva Jiřinka!

Ačkoliv jsem želva suchozemská, neznamená to, že nemám ráda vodu! Ke svému životu ji potřebuji nejenom k pití, ale ráda se v ní čas od času také koupu. Teplá lázeň mi pomáhá doplnit tekutiny a podporuje vyprazdňování. Mimochodem – spodní části mého krunýře, kterou si při koupeli namáčím, se odborně říká plastrón.

Maso nejím, raději si pochutnám na nejrůznějších bylinách, listech či květech. Třeba taková pampeliška je pro mě hotovou pochoutkou! Osobně mám ale ze všeho na světě nejvíce ráda jahody.  A ačkoliv bych byla schopna jich spořádat celou hromadu, musím si na ně nechat zajít chuť. Jsou totiž velmi sladké a pokud bych je jedla pravidelně ve velkém množství, byla by ze mě za chvíli koule.

My želvy máme rády teplo a sluníčko. Teplé letní dny proto můžeme trávit ve venkovním výběhu, kde si užíváme přirozeného slunečního záření. Když ale počasí venkovnímu pobytu nepřeje, potřebujeme vhodné podmínky k chovu uvnitř. Kromě tepla je pro nás důležité také UVB záření, které našemu tělu pomáhá správně využívat vápník a udržovat zdravé kosti i krunýř.

A když přijde zima? Některé druhy suchozemských želv ji mohou za správných podmínek prospat, jiné musejí zůstat pěkně v teple. Ať tak či tak, skutečnému letnímu sluníčku se žádná žárovka nevyrovná!