oslice Julie

Ahoj!

Já jsem oslice Julinka. Kromě mě byste ve Zvířátkově našli ještě další dva oslíky, a to mého manžela, hřebce Pepu a naši dceru, oslici Jane. Poté, co se narodila, se ode mě Pepík odstěhoval. Nebojte, nikam daleko neodešel, pouze se v naší stáji přemístil o pár boxů dál, a to proto, abychom spolu neměli další oslátka. Ale toho se tedy nikdo určitě bát nemusí, mně jedna ratolest totiž bohatě stačí! Ovšem to neznamená, že by láska mezi mnou a ním v průběhu let snad vyhasla! Důkazem jejího trvaní jsou například naše rozhovory, kdy Pepu odvedou na druhý konec Zvířátkova, aby mu mohli vyměnit slámu. To se pak každou minutu nese přes celý areál jeho hlasité hýkání, jenže já mu v tu chvíli musím samozřejmě hned odpovědět, a když to neudělám já, tak se o odpověď postará Jane. To je vám pak takový rámus, že není slyšet vlastního slova. Ale co s tím mám já jako asi tak dělat? Nějak se s ním přeci domluvit musím!

Když jsem byla maličké oslátko, strašila jsem jednu paní. Jakou já měla radost, když jsem ji viděla! Rozeběhla jsem se k ní a vzápětí ji předníma nožkama objímala kolem krku!  Jenomže jí se to nejspíše moc nelíbilo, protože jinak si její opakující se reakce vysvětlit tedy nedovedu – ve chvíli, kdy mě zahlédla se volně procházet po Zvířátkově, se přede mnou utíkala schovat do auta, a to tak rychle, seč jí síly stačily!