oslice Julie

Ahoj! Jmenuji se Julinka. Ve Zvířátkově žiji společně se svou dcerou Jane, se kterou sdílím jeden výběh. Občas si nás návštěvníci spletou, ale když si pořádně prohlédnete naše hřívy, snadno nás rozeznáte. Jane ji má totiž mnohem tmavší.

My osli jsme býložravci a většinu dne trávíme přijímáním potravy. Pochutnáváme si především na travinách a dalších rostlinách bohatých na vlákninu. Naši divocí předkové byli zvyklí žít v oblastech, kde nebylo potravy nazbyt, a tak si dokázali vystačit i se skromnou pastvou. A věřte nebo ne, právě proto si musíme dávat pozor na přejídání. Příliš vydatná strava nám totiž může způsobit zdravotní potíže.

Dorozumíváme se hlasitým hýkáním, které je slyšet i na velkou vzdálenost. To však není jediný způsob komunikace, k níž využíváme také postavení uší, pohyby těla a vzájemné doteky.

Kromě toho máme velmi dobrou paměť. Dokážeme si zapamatovat známá místa, jiné osly i lidi, se kterými přicházíme pravidelně do kontaktu. To může ostatně dosvědčit i ošetřovatelka, která se o mě v době, kdy jsem byla mládě, starala a kterou jsem nejednou pořádně vystrašila! Jako malá jsem se často volně procházela po areálu Zvířátkova, samozřejmě mimo otevírací dobu. Jakmile jsem svou tehdejší ošetřovatelku zahlédla, rozběhla jsem se k ní a předníma nohama ji objala kolem krku. Byla jsem radostí bez sebe, ale jí se to pravděpodobně příliš nelíbilo. Kdykoliv mě potom spatřila, utíkala se přede mnou schovat do auta, co jí síly stačily!