surikata Bee

No ale dobrý den!

Já jsem surikata. Tedy surikaťák. A jmenuji se Bee. Jsem takový malý průzkumníček. Jakmile se otevřou dveře do místnosti, kde jsou hlavní vrátka od našeho tunýlkovitého domečku, nelením a hned vyrazím na průzkumy. A když se nám nese něco dobrého k zakousnutí, vyšplhám po mřížovaných dveřkách a lamcuju s nimi tak dlouho, dokud se neotevřou a v naší mističce nepřistane denní dávka mňaminek. Většinou to jsou tedy kočičí granule, ale sem tam dostaneme i červíky, papriku nebo hroznové víno. Surikatí panebože, pro víno bych udělal všechno na světě! Jen si vzpomeňte, jak se vám sbíhají sliny při juknutí na vaše nejoblíbenější jídlo. No a takhle to přesně mám s těma maličkými, zelenými kuličkami.

Dejte si pozor na mé drápky! A zoubky! Jednou se jeden z mých kamarádů trochu zapomněl a spletl si lidský prst s červíkem. Jéé, to pak bylo křiku! Přitom to bylo takové malé, nevinné, přátelské hryznutí.

Už jste někdy navštívili nějakou surikatu? Nebo surikaťáka? Že ne? Tedy! Tomu říkám škoda! Jejich podzemní domeček, to je něco! To je vlastně takové malé podzemní bludiště. Může mít i devět východů. Taky se nikdy nestane, že byste například surikatí gauč našli při příští návštěvě na tom samém místě jako minule. Surikatí hospodyňky mají tendenci něco neustále přestavovat. Ale kdo to všechno tahá? Bingo! Ony to nejsou. Viděli jste někdy Dobu ledovou? Ten díl s dinosaury? A pamatujete, jak tam veveřice nutila veveřáka stěhovat gauč z rohu do rohu? No, tak takhle to nějak vypadá!