bažant diamantový

Své druhové jméno jsem dostal po manželce guvernéra Indie. Do Evropy nás poprvé dovezli v roce 1828. Slepičky ale nechali v Indii, a tak se
stalo, že jsme se začali křížit se samičkami bažanta zlatého. S takovými kříženci
se setkáte i dnes.
Samička má tmavě hnědé oko, kdežto kohout má očičko světlé.
Mladé bažanty často postihuje nemoc, která se jmenuje tipec – zahnisá jim jazyk
a pokryje se bělavým hlenem. Ten jim poté musí bažantík strhávat ostrým
nožíkem a postiženému pravidelně poddávat léky. Kdyby této nemoci nikdo
nevěnoval pozornost, mohli by nemocní kamarádi dokonce i zemřít. Odtud také
pochází úsloví „zatnout tipec“ – umlčet někoho.