krůta domácí

Zdravím!

Kdybych měl ruku, zamával bych, ale narodil jsem se jenom s dvěma nožkama a křídly se moc mávat nedá. Takže smůla. Že bych vám měl povědět nějakou pohádku? No, víte, ty mi zrovna moc nejdou. Ale místo pohádky vám mohu říct něco o nás krůtách a krocanech. Tedy pokud budete chtít. A když byste náhodou nechtěli, tak vám to je stejně prd platné, jelikož vám to řeknu taky!

Před krocaním kohoutem radši zdrhej!

Proč? Vy se ptáte proč? To jste o tom ještě neslyšeli? Krocaní kohouti jsou děsně agresivní. Jejich souboje ale nekončí smrtí ani vážným zraněním. Když poražený ulehne na zem, vyjádří tím svou podřízenost a vítěz ho přestane napadat.

Pro děti se musí trpět

Tak tohle říká každá krůtí mamina. Jsou velmi zodpovědné – na vejcích sedí, ať se děje, co se děje. Někdy je dokonce nutné jim donést vodu, aby si trošinku lokly. Nejednou se stalo, že nastávající maminka během zahřívání vajíček uhynula žízní. Krůťata po vylíhnutí papkají hlavně živočišnou potravu, během života se ale potrava výrazně mění – během dospívání jim začne být líto všech těch červíků a žížal a sem tam schroupnou i nějakou květinku (nebo prostě něco rostlinného).