Ahoj! Jmenuji se Hugo!
Každé zvířátko má nějaké poznávací znamení. Ani já nejsem v tomto ohledu žádnou výjimkou. Spolehlivě mě poznáte podle sklopeného ouška. Dříve jsem ho míval narovnané, ale pak mě v něm nějakou chvíli trápil svrab a od té doby zůstalo ohnuté.
V zajetí žiji v podstatě od svého dětství. Přišel jsem o svou maminku a v přírodě bych sám bez lidské pomoci nepřežil. Do Zvířátkova jsem sice přijel jako malé lišče, nicméně předtím jsem krátce bydlel v paraZOO ve Vlašimi. Po příjezdu mě mí noví majitelé vzali bydlet přímo k nim domů, ale nemělo to dlouhého trvání. Představte si, že se najednou z ničeho nic začaly všem židlím zkracovat nohy! Inu usoudili, že za to nejspíše mohu já, ovšem v tu chvíli už byl můj venkovní výběh dokončený, a tak jsem se mohl konečně přestěhovat do vlastního!
Často se říká, že my, lišky, přenášíme vzteklinu. Dříve tomu tak skutečně bylo, nicméně dnes už je toto tvrzení dávno passé, neboť vzteklina u nás byla naposledy zaznamenána v roce 2002. Bohužel se tato informace zatím k myslivcům nejspíše nedonesla, protože jinak si jejich povolení celoročního odstřelu lišek vysvětlit nedokážu. Tvrdí, že jsme přemnožené, a tím se riziko přenosu vztekliny stává mnohem vyšší.