emu hnědý

Ahoj! Tak to jsem já, pštros. Tedy ne jen tak ledajaký pštros, ale emu hnědý.

Pták, který nelétá!

Jsem největším nelétavým ptákem na světě. Nemyslete si, křídla mám, jsou schována v peří, ale neslouží k letu. Ovívám se jimi, abych se ochladil. Tedy pouze tehdy, když mi je velké horko.

Co takhle dát si něco na zub?

No jo, ale co? Tak já vám ten výběr trochu usnadním. Sním všechno, protože jsem všežravec. Při hledání potravy jsem schopný procestovat až neuvěřitelně rozlehlé oblasti. Umím plavat a jsme super běžec. Dokážu vyvinout rychlost až 48 km/hod, no a to už je skoro, jako bych letěl. A pak že to neumím! Pche!

Táta to nemá nikdy lehké

O pštrosí miminka se od začátku až do konce stará pštrosí taťka. Neuvěřitelné, že? Nejprve postaví oválné hnízdo, které vystele trávou a větvičkami. Samička do něj nanese vajíčka, no a tím to pro ni končí. Pak přijde zase táta pštros, usedne na vajíčka a sedí a sedí a sedí. Ten chudák po celou dobu nic nežere, nepije ani nevyměšuje. Upadne do stavu strnulosti, při kterém spotřebuje minimum vody. Žije pouze z tukových zásob, které si musil nahromadit před zasednutím, a tak není divu, že po vylíhnutí malých pštrosáčat je hodně podrážděný a zahání dokonce i pštrosí maminu, která si nakráčí k hotovému.