emu hnědý

Ahoj!  Jmenuji se Batšeba a jsem jedním ze tří ve Zvířátkově žijících ptáků emu.

My, emu, jsme druhými největšími nelétavými ptáky světa, což ale neznamená, že bychom neměli křídla. Jsou schovaná v peří a natolik malinkatá, že by nás neunesla. Nicméně využití jsme si pro ně přeci jenom našli – když je nám veliké horko, začneme se nimi ovívat!

Sníme všechno, jelikož jsme všežravci. Při hledání potravy jsme schopni procestovat neuvěřitelně rozlehlé oblasti. Také umíme plavat, ale mezi lidmi jsme známější spíše jako rychlí běžci. Když na to přijde, dokážeme vyvinout rychlost až 48 kilometrů za hodinu!

O potomky se od samého začátku až do konce stará sameček. Nejprve postaví oválné hnízdo, které vystele trávou a větvičkami. Samička do něj snese vajíčka, ale tím pro ni celý proces rozmnožování končí a na řadu opět přichází samec, který na ně usedne a zahřívá je, dokud se z nich nevylíhnou malí emu. Po celou tuto dobu nejí, nepije, dokonce ani nevyměšuje! Upadne do stavu strnulosti, kdy spotřebuje minimum vody a žije pouze z tukových zásob. Když se mláďata vylíhnou, je hodně podrážděný, a dokonce od hnízda odhání i samičku, která by se ráda na své potomstvo přišla podívat.

Když už přišla řeč na samičku a samečka, možná byste se rádi dozvěděli, jak je od sebe poznat. Ač se to zdá být obtížné, ve skutečnosti tomu tak není! Na první pohled to je sice téměř nemožné, ale pokud budete mít uši nastražené, určitě se vám to povede – samice totiž vydávají zvuk připomínající bubnování. Nevěříte? Pak vám nezbude nic jiného, než se přijet přesvědčit na vlastní uši!